Máš svetřík stažený ke krku šál
syrovo zábne v potopeném sále
mlha zármutek deštného prosince
s trnovou korunou účtenek srdce
...nabízí se útěcha medovin i vyznání
poloprázdna kostelů a plných náměstíček
prudké zboží s lijavci honců
padá na krátkosrsté chodce ulic
Ptáš se mě co si počnu se vším a s životem
a já se směju jak mě trízní zuby
nervová vlákna uší
a bůhví co ještě...
A říkám ti:
počnu si Smůlu krásnou plnou vášně
v náruči Šťastného
jak syn se vrátím k Matce imaginaci
sotva zralé dítě stanu se
dospělým na břehu moře zvláštních lidí
